Blog

Seděl jsem v prázdné místnosti. Na stole jen monitor a mikrofon. Žádná personalistka, žádná káva, žádný trapný small talk o počasí. Jen blikající text: „Pohovor začne za 3…2…1…„ „Dobrý den, já jsem HR-Bot 3000. Vítejte na pohovoru do naší společnosti. Prosím, představte se.“ „Dobrý den, jmenuji se Tomáš Novák a…“ „Stop. Vaše jméno už mám. […]

Otevřel jsem lednici a natáhl se pro poslední kousek dortu. V tom se ozval chladný, lehce povýšený hlas: „Opravdu si myslíš, že tohle je správná volba?“ Leknutím jsem málem upustil talíř. Zamrkal jsem na displej na dveřích, kde se objevil nápis: „Vaše BMI naznačuje, že byste měl zvážit alternativu. Možná jogurt?“ „Cože?!“ vyhrkl jsem. „Od

Existuje ještě offline svět? Kdysi dávno, v dobách před chytrými telefony, lidé vycházeli z domu, setkávali se bez předchozího domlouvání skrze deset zpráv a prostě… byli. Ale dnes? Je offline jen dávno zapomenutá legenda? Kde začíná a končí offline? Offline už není jen o tom, že nemáme signál. Znamená to být bez internetu, ale také

Notifikace jsou jako digitální verze Pavlovova reflexu – telefon zapípá a my automaticky saháme po displeji. Ale je to vážně tak důležité? Když nám někdo dříve chtěl něco říct, musel zavolat nebo přijít osobně. Dnes stačí „ping“ a očekává se okamžitá reakce. Průměrný člověk dostane denně desítky až stovky notifikací – e-maily, zprávy, aktualizace, sociální

Představte si svět bez Wi-Fi. Hrůza, že? Přijdete do kavárny, vezmete telefon a… nic. Namísto „Free Wifi“ najdete „Wifi Free“. Žádný signál, žádné připojení. Najednou jste vrženi do pravěku, kde si lidé musí povídat tváří v tvář a informace se šíří ústním podáním. Připadá vám to jako noční můra? To je síla moderní magie –

Dnešní svět je propojený více než kdy dříve. Stačí pár kliknutí a můžeme si povídat s kýmkoli na druhém konci světa, sdílet zážitky, posílat soubory, pracovat, bavit se. Nikdy jsme nebyli tak blízko. A přitom jsme nikdy nebyli dál. Vzpomínám si na časy, kdy se lidé setkávali v čajovnách, kavárnách nebo na lavičkách v parku?

Představte si, že máte podstoupit složitou operaci a musíte si vybrat chirurga. Chirurg A má na kontě 5 zemřelých pacientů, chirurg B jich má 10. Koho si vyberete? Na první pohled se zdá odpověď jasná – toho, který má menší počet ztracených životů. Koho si vyberete? Logicky toho prvního, že? No jo, ale co když

Přiznejme si to. Každý někdy podváděl. A teď nemluvím o velkých podvodech, kvůli kterým by se o vás zajímala policie nebo vaše svědomí (v tomto pořadí). Mluvím o těch drobných, nevinných zkratkách, které si v životě občas dopřejeme. Ať už šlo o drobnou lest při společenské hře nebo o záměrné ignorování návodu při skládání nábytku.

Když se mě můj první finanční poradce zeptal, jaký je můj cíl spoření, odpověď byla jasná: „Chci jít v padesáti do důchodu.“ Samozřejmě, že finanční poradce se na mě díval trochu podezřívavě. Pravděpodobně přemýšlel, jestli mám v plánu vyhrát v loterii, nebo jen nemám ponětí o hodnotě peněz. I když toto moje tvrzení nebylo nijak

Jako rodič teenagerky se člověk naučí jednu zásadní věc – když je doma ticho, děje se něco nekalého. Ticho není normální. Ticho znamená, že někdo buď spí (což by bylo v pořádku), nebo se děje něco, co nechcete zjistit. Teenagerky jsou jako šelmy – když je slyšíte, víte, kde jsou a co dělají. Když je