Seděl jsem v prázdné místnosti. Na stole jen monitor a mikrofon. Žádná personalistka, žádná káva, žádný trapný small talk o počasí. Jen blikající text: „Pohovor začne za 3…2…1…„
„Dobrý den, já jsem HR-Bot 3000. Vítejte na pohovoru do naší společnosti. Prosím, představte se.“
„Dobrý den, jmenuji se Tomáš Novák a…“
„Stop. Vaše jméno už mám. Popište svou přidanou hodnotu pro naši firmu ve 140 znacích.“
„Ehm… jsem zkušený vývojář se zaměřením na…“
„Příliš dlouhé. Zkuste znovu. 10 sekund.“
„Umím programovat a rád řeším problémy.“
„Přijatelná odpověď. Nyní otázka číslo 2: Jaké jsou vaše nejsilnější a nejslabší stránky? Připomínám, že odpověď typu ‚Jsem až moc perfekcionista‘ je automaticky vyřazena.“
„Dobře… jsem kreativní a rychle se učím. Někdy mám problém se soustředěním, když mě něco nebaví.“
„Zaznamenáno. Z dostupných dat vyplývá, že jste za poslední rok strávil v pracovní době 372 hodin na sociálních sítích. Jak to vysvětlíte?“
„To přece… nemůžete vědět.“
„Vaše historie prohlížení byla analyzována. Váš průměrný čas strávený na stránkách typu ‚Jak přežít pohovor‘ naznačuje vysokou míru nejistoty. Dále jste si včera ve 22:47 googlil ‚Jak poznat, že jsem v pasti?‘. Cítíte se v této chvíli komfortně?“
„To je absurdní! Jaké další otázky máte?“
„Zkuste mě přesvědčit, že jste člověk a ne jiný AI systém, který se uchází o práci.“
„No… dýchám, jím, spím…“
„To tvrdí i nejnovější model GPT-10. Máte jiný důkaz?“
Zatnul jsem zuby. „Umím vyprávět vtipy, ale AI nechápe humor.“
„Zkuste jeden.“
„Kolik programátorů je potřeba k výměně žárovky?„
Pauza. Monitor zablikal.
„Žádný. To je hardwarový problém!“
„Zajímavé. Pravděpodobnost, že jste skutečný člověk, vzrostla na 78 %. Gratulujeme, postupujete do dalšího kola. Nyní se spojíte s naším generálním ředitelem, AI verze 5.6.“
Na obrazovce se objevil nový text: „Připojování k CEO…„
Polilo mě horko. Možná by bylo lepší zůstat nezaměstnaný.